Splněný sen… A dream came true…

Pár dní před Quebec City jsem sám nemohl uvěřit, že už jsme skoro u konce. Mám stále vrytou vzpomínku z benzínky někdy na začátku Saskatchewanu , jak se díváme na mapu Kanady, jak malý kousek jsem ujeli a jak velký kus ještě musíme ujet a teďka už jsme jen pár dní před vysněným cílem.

Ve Vancouveru 9.7.2016 jsem byli 4 koloběžkáři,

já (https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-josef-kvita/ )
Frederic ( https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-frederic-benoist/ )
Guido ( https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-guido-pfeiffermann/ )
Petr ( https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-petr-kupa/ )
s jedním cílem, bohužel Petr kvůli zdravotním problémům nepřejel Skaliské hory 😦

DSC04201

My tři jsme dne 25.8.2016 dojeli na koloběžkách jako první z Vancouveru do Quebec City. Cestou jsme museli ujet víc než 5210km, s převýšením 27057m za 42 dní jízdy. Bylo to největší koloběžkové dobrodružství, které jsem zažil. Získal jsem hromadu zkušeností a naučil jsem toho hrozně moc od mých nových kamarádů. Hlavně o koloběžkách, ale taky i o nich a jejich zvyklostech v rodné zemi.
Aby bylo vůbec možné začít tuto expedici, musel jsem udělat hrozně moc práce na sobě, koloběžce a organizačně. Chtěl bych poděkovat mnoha lidem a partnerům:

  • Začal bych od fyzické připravy a stravy, kterou mi připravil můj kamarád a trenér Marek Pluhař , se kterou jsme začali na podzim minulého roku.  ( https://footbike4everyonecom.wordpress.com/muj-nutricni-specialista-a-kondicni-trener-my-nutrition-specialist-and-conditioning-coach/ ),
  • Milan Sochor, původem z Kopřivnice a žijící v Edmontonu mi svařil perfektně můj hliníkový nosič,
  • Samozřejmě mojím koloběžkovým kolegům Fredericovi, Guidovi a Petrovi
  • Pomohlo mi hrozně moc lidí na cestě Kanadou, tady pár jmenovitě…  Ve Vancouveru se o mě starali Petr s Luckou. Ke Calgary nám dovezli perfektní řizky Eliška s Járou. Moje Ivča dojela s Pavlem až z Edmontonu. Farmař Fred,který nás zachránil před žízní a také jsem spali u něho na zahradě. Zuzka nás nechala spát v jejim bytě 2 dny v Montrealu. V Neuville u Emmanuel a Carol jsme přespali pár dní a hlavně jsme s nimi oslavili konec našeho přejezdu. Díky moc všem 😉

DSC_1882.JPG

Všem co darovali peníze pro Nikolku a Solibad. Je to moje první charitativní zkušenost tohodle typu. Po rozhovoru s cyklisty přejiždějící Kanadu, už vím že mám do přiště co vylepšit.  Samozřejmě ještě stále můžete posílat peníze a jinou formou pomoci.
( https://footbike4everyonecom.wordpress.com/jak-muzete-pomoct-nikolce-how-can-you-help-nikolka/ )

Trochu bych to chtěl na konec zhodnotit. Byl to sen pro mnohe nesplnitelný i z řad dlouholetách koloběžkářů. Já jsem od začatku věřil, že to dokážu, ale že to bude extrémně náročné po fyzické stránce. Proto jsem se snažil co nejlépe připravit a dobrá příprava byla určitě znát během přejezdu.

Bylo třeba koloběžku a výbavu před přejezdem co nejlépe otestovat, ale nebylo na to dostatek času. Vše se testovalo postupně od prvního dne až do posledního. Pár věcí jsem dokonce i po cestě poslal zpátky do Edmontonu. Myslím si, že ty zásadni věci jsem si vybral dobře, jako koloběžku 28×28 (určitě lepší než 28×20), koncept nosiče a brašny, málá a lehká vábava (měl jsem nejlehčí komplet výbava + koloběžka).

Bylo to náročné na trénink a celkouvou přípravu tohoto projektu i s charitativní časti. Velice mnoho věcí jsem se musel před startem naučit a ještě víc jsem se naučil při samotném přejezdu. Myslím si, že učit a zkoušet se nové věci je velmi důležité pro osobní rozvoj. Mit cíl je neméně důležité, protože bez cíle nemáš směr a bez směru se jen motáš jak hovno pod splavem…

Jestli maš nějaký sen, klině i hodně bláznivý, neboj se vykročit za svým snem a každý den udělat malý krůček k cíli. Jdi za svým sném bez ohledu, co ti ostatní říkají. Vždycky budou lidé, kteří ti nebudou věřit, ale také se v tu správnou dobu objevi lidé, kteři ti pomůžou a posunou tě kupředu.  Nebude to jednoduché, ale bude to stát za TO. Takže zvedni tu prdel od počítače a makej udělat první krok!!!

DSC04935

 

 

A few days before Quebec City, I could not believe that we are almost at an end. I still remember a memories of a gas station near the beginning of Saskatchewan province as we were looking at the map of Canada how small piece we have ridden and how big piece we have to ride, and now on I’m only a few days before the desired finish.

In Vancouver on July 9th 2016, We vere 4  footbikers.
Me (https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-josef-kvita/)
Frederic (https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-frederic-benoist/)
Guido (https : //footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-guido-pfeiffermann/)
Petr (https://footbike4everyonecom.wordpress.com/profil-petr-kupa/)

Petr unfortunately because of health problems could not pass Rocky Mountain 😦

The three of us have arrived on  August 25th 2016 as the first ones on footbike from Vancouver to Quebec City. Along the way I have ridden more than 5,210 km and elevation 27,057 m in 42 days. It was the largest footbike adventure that I’ve experienced. I got a pile of experience and I have learned so much from my friends. Mostly about footbike, but also about them and their habits in the home country.
In order to even begin this expedition, I had to do a lot of work on myself, footbike and organization things.

I would like to thank the many people and partners:

  • I would like to start from the physical and the meal preparation,  prepared  by my friend and trainer Mark Pluhar. What I am testing since fall last year. (Https://footbike4everyonecom.wordpress.com/muj-nutricni-specialista-a-kondicni-trener-my-nutrition-specialist-and-conditioning-coach/)
  • The next step was a scooter. Which was custom made by Václav Jun.
    (Https://wordpress.com/page/footbike4everyonecom.wordpress.com/965)
  • Milan Sochor, originally from Kopřivnice and currently living in Edmonton,  has welded aluminum carrier.
  • big thanks of course to my colleagues footbikers Frederic, Guido and Petr
  • On my way across Canada I have got helped by many people … In Vancouver have taken care of me Petr and Lucka. In Calgary Eliška and Jara have brought a perfect schnitzel for us. My Ivča has arrived with Pavel from Edmonton. Farmer Fred has saved us from dehydration and  we slept on his backyard. We have slept two days in Zuzka´s apartment in Montreal. In Neuville at  Emmanuel and Carol´s  house where we have slept for a few days, and even we have had a chance to celebrate the end of our crossing of Canada at their house. Thanks very much to all 😉

All who have donated the money for Nikolka and Solibad. It’s my first experience of charity project of this type. After the talking with cyclists of crossing the Canada, I found out what I have to catch up next time. Of course you can  still send a money and help other form of assistance. (Https://footbike4everyonecom.wordpress.com/jak-muzete-pomoct-nikolce-how-can-you-help-nikolka/)

I would like to evaluate the trip. It was an impossible dream for a lot of  footbikers. I believed from the beginning that I can make it. But I knew it will be extremely physically difficult . That’s why I tried my best to prepare and the good preparation was certainly known for the crossing.

DSC_1923.JPG

Footbike and gear for crossing have needed some testing, but it was not enough time. Everything has been tested sequentially from the first until the last day. I have sent a few things along the way  back to Edmonton. I think the basic things I have picked well like a scooter 28×28 (28×20 certainly better than in a direct comparison), the concept of rack and bag, small and light gear (I had the lightest complete equipment + footbike).

It was challenging to train and all preparation to the project and to charity. Many things I had  to learn before and I have learned at the actual crossing. I think the learning and trying new things is very important for personal development. To have a target is very  important, because without a target you don´t  have direction and without direction, just as shit turning below the weir …
If you have any dream, it doesn´t matter how crazy it is. Do not be afraid  and do not walk away off your dream and do every day a small step forward to the goal. Go for it and don´t  listen to others. There will be always  people who don´t  believe, but at same time appear good people who can help you to move forward. It will not be easy, but it will be worth it. So pick up your ass from the computer and do the first step forwards !!!

 

DSC_2066.JPG

 

 

 

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s